Jsou texty které se píšou velmi těžko. Bohužel mezi takováto psaní patří jistě i vzpomínky na zesnulé. O to více, je-li tato skutečnost ještě příliš čerstvá a k člověku, který odešel z našeho světa máte velmi blízko. A Zbigniew Olobry byl člověk, ke kterému jsem měl hodně blízko. Naše přátelství začalo vlastně již v roce 2004, kdy přišlo první pozvání na vyhlášení Polského piva roku, kam jsem s kolegy z SPP dorazil a kde se mimo jiné podepsala smlouva mezi našimi sdruženími o vzájemné spolupráci. Největší mírou k ní přispěl právě Zbigniew, jako ostatně vůbec i k propagaci českého piva a kultury v Polsku ( jmenujme např. veřejné promítání filmu Postřižiny a k tomu přidružená degustace piv z Nymburka a přednáška od Jana Šuráně, atd. ).
 Zbigniew však zasvětil svou činnost nejen ve prospěch česko-polské pivní spolupráce, ale zejména propagaci kultury pití piva v Polsku a popularizaci tohoto nápoje. Stál též u zrodu organizace, kterou několik let zdárně vedl ( než z rodinných, ale i zdravotních důvodů odstoupil ) a kdy vytvořil dílo, na které je možno navazovat dále.
 A jaký byl vlastně Zbigniew člověk? Jedním slovem úžasný. Vždy usměvavý, přátelský, vstřícný a ochotný. Člověk, který si vždy vážil skutečných hodnot a nikoliv jen pomíjivých a nikdy se nad nikoho nevyvyšoval a byl vždy neskonale skromný. Někdy bych řekl, že až skoro zbytečně moc. V každém případě, možná se v dnešní době již slušnost moc nenosí, ale Zbigniew byl klasickým představitelem člověka, který dal slušnosti a džentlmenství zcela nový formát a nebál se být slušný i v dnešních časech. A je smutné, že lidé oplývající úsměvem ve tváři jako on, kterým mimochodem dokázali obdarovávat okolí a přenášet ho dále, často odcházejí první a předčasně. O to smutnější to je, když zde po sobě zanechají mladou ženu a malé dítě.
 Navždy mi zůstanou v paměti naše setkání. Ať již v Lodži nebo v Praze či Náchodě. Navždy mi zůstane v srdci kus jeho otevřeného srdce, které ho nakonec zradilo. Navždy zůstane mým velkým přítelem, stejně tak jako mým kolegům z SPP, kteří ho znali. A věřím, že jednoho dne se opět sejdeme a dáme si „kufel“ dobrého piva „tam nahoře“. Piwu cziesc! A dík za vše….

Tomáš Erlich