Horský pivní festival Tschlin/Ramosch

Pivní festivaly v Evropě jsou různé. Velké (Oktoberfest), úžasně rozmanité (Zythos), tak trochu zběsilé (Mikkeler fest), hravé (Barcelona Beer fest), ale také špatné, dobré, levné, drahé, ale i nudné, komerční apod. Všechny je spojuje jedno. Můžete si kdykoliv vybrat pivo, z jiného pivovaru. Ale co když to nejde a přitom jde o pivní festival, na kterém se prezentuje více pivovarů? Jak je to možné?

Ale vše popořádku. Když jsme plánovali podzimní výlet po minipivovarech Švýcarska, chtěli jsme to samozřejmě spojit i s pivním festivalem. Ač v říjnu jich už příliš moc nebývá. Ale přeci jen, jeden – tak trochu jiný – jsme objevili, a to v té úplně nejvýchodnější části této země. Horský pivní festival v Tschlinu. Lépe řečeno festival, který začínal v horské vesničce Tschlin – a končil o více jak 11 km dále, v obci Ramosch.

Festival šesti (byť letos jen pěti) regionálních minipivovarů (čtyři ze Švýcarska, jeden z Lichtenštejnska), které spojuje společná podmínka – všechny pivovary musí vařit svá piva pouze  z horské pramenité vody. Tuto charakteristiku, jen v tomto kantonu, splňuje i vícero jiných pivovarů, ale stejně jako jinde na světě, do celkového výběru a nastavení akce, „mluví“ místní obchodní vazby.

Festival je vedle samotného nastavení pro zúčastněné pivovary, atypický zejména svým nastavením pro konzumenty, kdy jednotlivé stánky jednotlivých pivovarů jsou v řadě za sebou, navlečené jak korálky na niti, s cca dvoukilometrovými rozestupy mezi sebou. Teoreticky Vám sice nic nebrání se vracet k předchozímu pivovaru, ale proboha, proč byste to dělali? A takovou dálku…

A ta „nit“ mezi pivovarskými stánky, vede v nadmořské výšce zhruba vrcholu naší Sněžky, překonávající na cca 11,5 km cesty převýšení skoro půl kilometru. Plná úchvatných výhledů na vrcholky Rétských Alp, vedoucí voňavým lesem, horskými loukami s neodmyslitelnými zdejšími krávami a i přes divoce bouřící potoky. Stánky jednotlivých pivovarů byly rozsety různě. První hned na konci výchozí vesnice, jiný ještě stále na silnici nad vesnicí, další v místech, kde vlastně skoro přemýšlíte – jak to tam vše organizátoři vůbec dostali (včetně mobilní WC buňky ) a další na rozhlehlých horských pastvinách. Nádherný pivní výlet – pardon, pivní festival. 😉

Samotný festival se koná o víkendovou sobotu vždy až v polovině října, což je do jisté míry velký risk pro všechny (zvláště, když si kupujete lístek půl roku dopředu, stejně tak, jako plánujete celou cestu), protože nevíte, zda bude po cestě na mikinu, nebo bude pršet a foukat, či dokonce sněžit. Ale jak je z minulosti patrno, nesněžilo jim zde v tento termín zatím nikdy.  Nám počasí přálo tak napůl, naštěstí až na pár kapek nepršelo (občas i vykouklo slunce) a teplota se držela okolo 10-12 stupňů nad nulou.

A jak to celé funguje a co můžete (kolik toho můžete) ochutnat? Můžete si zakoupit několik druhů „vstupenek“. Buď pouze na festivalový pochod (za 39 CHF – a tak jsme to udělali my) a nebo si koupit lístek na festivalovou hudební část v cílové vesnici Ramosch vedle místních hasičů, nebo kombinovanou vstupenku na oboje. V ceně „pochodové vstupenky“ (lze zakoupit i přímo až na místě) je degustační sklenice 0,2l, kterou máte celou dobu při sobě a do které Vám na základě prokázání se identifikační páskou, na každém stanovišti načepují /nebo nalejí z lahve/ všechna piva, co mají k dispozici. Celkem může návštěvník ochutnat až 25 vzorků po cestě, což je příjemně nastavená cenová politika i pro našince. Ve své podstatě si můžete dopřát i více, nikdo Vás nehlídá, pokud si půjdete pro stejné pivo podruhé, či potřetí. Ale rozhodně nikdo tento systém naštěstí nezneužívá.

Na festivalu se prezentoval (za absentující pivovar hned dvakrát ) pivovar Chopfab z Winterthuru, s opravdu velkým výběrem piv, od ležáků až po piva typu Ale. Hned na konci výchozí vesnice měl stánek s čepovaným silným polotmavým bockem, ležákem a svěží pšenicí (a také domácím špekem 😉), na druhé zastávce z toho samého pivovaru bylo možno ochutnat z lahví, téměř celé jejich portfólio. Nejvíce nás zde ale zaujal výrazně medový bezový ležák, plný a sladový, ač jen s 4,3% alkoholu.

Třetím pivovarem v pořadí (v tom nejvíce odlehlém místě po cestě) byl Lichtensteiner (nejznámější a největší pivovar z Lichtenštejnska), kde nabízel dva druhy piva a jeden ovocný nealko radler. Místo s krásným výhledem, provoněné sýrem Raclette, roztékajícím se na pánvích nad otevřeným ohněm a servírovaný na čerstvý chléb. Nádhera.

 Po překonání velkého stoupání podél vodopádového potoka a nejdelším úseku bez piva 😉, nás čekal místní pivovárek Engadine z Tschlinu, se spíše tradičním sortimentem a možností tří vzorků, které do nás hned „zapadly“.  Další cesta vedla dolů přes horské (rozmoklé) louky ke stánku (spíše již italského) pivovaru Poschiavo, z malého výběžku Švýcarska v horách, hluboko zasahujícího právě až do Itálie. Zde jsme si mohli dát až tři různé Ale, většinou s menším obsahem alkoholu, což při té naší túře, až tak nevadilo.  Po dalším mírném sestupu, již s výhledem na cílovou obec Ramosch hluboko pod námi, byl stánek městského pivovaru Chur (kam jsme shodou okolností druhý den jeli na exkurzi), s rozmanitou nabídkou piv, ale také bylinných likérů (samozřejmě již za další peníze).

Celá trasa je avizovaná jako vhodná pro děti. No, pro švýcarské děti zřejmě, pro české nevím, ale pro české pivaře leckdy byla i velkou výzvou.. 😉Zvláště po nočním přejezdu z Prahy autobusem. A tak mne následující dny zájezdu po švýcarských pivovarech (o tom snad jindy) někteří jedinci proklínali, že mají odrovnané nohy, zejména posledním dlouhým sestupem do údolí.

Co říci závěrem? Skvělá akce hodná zopakování a třeba bude inspirací i některým organizátorům u nás. Nelze sice článkem přiblížit chuť místních piv, ani místních regionálních specialit, ale atmosféru výletu snad některými obrázky vedle textu ano. Dej bůh štěstí!

Odkaz na fotogalerii zde:

Mountain beer festival Tschlin | Engadin