Považuji se ze patriota, který si váží toho, na co můžeme býti, jako národ, hrdí a co nás ve světě  proslavilo. Po revoluci nám však už toho moc nezbylo a většina našich „národních pokladů“ už byla rozprodána. Stačí si jen vzpomenout na výrobce aut Škoda, Tatra, nebo na Becherovku.

Stejně tak je to i s naším „tekutým pokladem“ – s pivem. Z těch nejznámějších světových  značek nám zůstala už jen jedna jediná a je potřeba říct, že na rozdíl od ostatních  rozprodaných značek, si tato svou světovou kvalitu dodnes zachovává. Zřejmě to bude hlavně ingrediencemi, které jsou stále ty samé jako před lety – žatecký hlávkový chmel, voda z artéských studní a  ječný slad. Nic víc, nic míň.

Minule jsme si v obchodě dal tu námahu a strávil jsem nějaký čas čtením nálepek na jednotlivých pivních láhvích našich nejprodávanějších tuzemských značek. Kolikrát jsem se ale nestačil divit, co dnešní výrobci do piva tlačí – od chmelových extraktů, či produktů až po cukr, sirup, či švestkový extrakt. Ani na jedné etiketě (kromě výše uvedeného) jsem nenašel zdroj používané pitné vody navzdory tomu, že voda je jedním z nejdůležitějších faktorů ovlivňující kvalitu a chuť piva.

Rád by jsem se ještě vrátil k používání tak rozšířených chmelových produktů a extraktů. Nejsem odborník na výrobu piva, ani jsem nikdy v pivovaru nepracoval, ale tyto pojmy mi v mysli evokují chemické procesy při jejich výrobě, co určitě kvalitě piva nepřidá. Na druhé straně však selský rozum říká, ze i ten  žatecký hlávkový chmel je potřeba při dopravě a uskladnění v pivovaru nějakým způsobem chránit před škůdci….Takže zřejmě ani tam se chemii nevyhnou.

Podobně rozporuplné je to s českým fenoménem-„tankové pivo“.  Někteří sládkové tvrdí, že uchovávání piva v tancích pomáhá udržet jeho vysokou kvalitu, protože je ve sterilním prostředí  plastikového pytle bez kontaktu se vzduchem, jelikož tlak vzduchu působí na měch a ne na pivo samotné. A jsme u toho podstatného- já osobně by jsem dal určitě přednost tradičně uchovávanému pivu v sudech, než pivu z plastikového pytle. To už rovnou můžu pít pivo z PET láhví, nebo z plastových kelímků (čemu se vyhýbám na sto honů).

Někteří výrobcové na svých láhvích používají značku Chráněné zeměpisné označení (CHZO) České pivo. Nejdříve jsem se potěšil, že někoho z našich úředníků napadlo zavést podobný kódex tradičních tuzemských vařičů piva jako mají třeba v Německu a tak zachovat naši dlouholetou a úspěšnou tradici, no po bližším zkoumání jsem zjistil, že se jedná o pouho-pouhý alibizmus zaměřený evidentně na turisty bažící po „tradičním českém pivu“ , nebo ušitý na míru největším producentům piva v Česku, kteří „humplují“ kvalitu skoupených značek. Důvod je jednoduchý. Kdyź si přečtete kritéria pro získání této ochranné značky země původu tak zjistíte, že tyto jsou tak vágní a nedůsledné, že CHZO České pivo může výrobce používat klidně i pro pivo, které obsahuje 50 % českého sladu, 30 % světlého sladu vyrobeného v Číně ze schválených odrůd pro České pivo,        10 % kukuřice z Brazílie, 10 % rýže z Vietnamu,  60 % vysokoobsažného chmelového extraktu z Polska, 10 % isoextraktu z Indonézie, 20 % českého chmelového extraktu, 10 % granulovaného žateckého chmele.

Zřejmě se mnou nebudou všichni čtenáři souhlasit a určitě se najdou i oponenti, ale snad mi dá většina za pravdu když řeknu, že naše malé, lokální pivovary svou kvalitou stále více a více šlapou na paty těm „renomovaným“ značkám a pokud se tyto velmi rychle nevzpamatují, tak se může stát, že za pár let zjistí, že v Česku už nemají pro koho vyrábět…

iDnes blog, R.Masařovic